MYSLIVECKÉ SOUDY
Myslivecké soudy bývaly a mnohde ještě
jsou neodmyslitelnou součástí posledních lečí. Zažil jsem hony, po kterých
neproběhly. Trochu to oslabilo takový ten „společenský duch“ poslední leče a
tam, kde byly uspořádány, proběhlo vše (a to i samotný hon) v rámci
mysliveckých tradic, lépe řečeno, tradic české myslivosti.
Uspořádání takového soudu však není věcí
nikterak nahodilou. Naopak, musí se pečlivě připravit, pečlivě vybrat soudní
senát, mít připraveno pár „hříšků“ z minulosti, důležitý je i „timing“, což
znamená uspořádání mysliveckého soudu ve vhodnou chvíli poslední leče, tzn.
patrně po večeři všech účastníků a ještě ve chvíli, kdy jsou všichni účastníci
honu přítomni, ev. hladina případně požitého alkoholu je ne rozumné hranici.
Výběr soudního senátu
Mnohde existují již „stálé“ soudní orgány
(vtipně nazývané „tvrdá soudní stolice“), jsou sehrané a jimi zinscenovaný a
provedený soud je hezkým společenským zážitkem. Osoba soudce je volena většinou
ze starších myslivců a předpokládá se laskavé posuzování prezentovaných
prohřešků.Důležité jsou osoby prokurátora čili žalobce a osoba obhájce
obviněných. U prokurátora se předpokládá perfektní, humorná prezentace
„prohřešků“ jednotlivých obžalovaných. U obhájce lze požadovat totéž. Zažil
jsem jeden šťastný výběr obhájce, který obžalované myslivce nazýval „svými
mandanty“, prohřešky mladších myslivců klasifikoval jako „mysliveckou vášeň“,
prohřešky těch dříve narozených jako „mladickou nerozvážnost“, což vyznělo
neobyčejně dobře a vkusně.Soudní senát musí pochopitelně sedět na připraveném
místě – u soudcovského stolu, svíčky by měly být samozřejmostí. Někde mají i
soudcovské taláry, v mnoha případech slouží obráceně navlečený kabát, ve
většině případů má „tvrdá stolice“ běžné myslivecké oblečení.
Výběr provinění
Většina provinění by měla pocházet z
průběhu mysliveckého roku, jejich formulaci si také může žalobce perfektně
připravit a formulovat. Mohou se týkat provinění vůči mysliveckému řádu, stanovám
spolku, plánovanému lovu apod.Další prohřešky by měly být nasbírány v průběhu
právě ukončeného honu. Zde záleží na pozorování zkušených a mysliveckých mravů
znalých honců i žalobce samého. Nezapomenu na dlouhou řeč „prokurátora“ k
lovci, jež tehdy omylem ulovil bažantí slípku. Žalobce stanovil finanční cenu
oné slípky a poté dovodil propočet že „slípka by mohla vyvést pět kuřat, z nich
kdyby byly tři slípky, které by vyvedly další kuřata…. „, no prostě, dopracoval
se závratné finanční částky narůstající geometrickou řadou.Na mnoha honech
probíhá ráno tzv. MAHOS (malé honební sázení), v němž lovci tipují (po plánu
stanoveném mysliveckým hospodářem) počet úlovků, jeden tip je většinou za 5 Kč.
Zde jsou obvykle zváni před soud sázející nejnižších tipů (evidentní podcenění
honitby) a nejvyšších tipů (touha po úlovku, bouchalství apod.).Bývá také
zvykem, že před započetím procesu si tvrdá soudní stolice přípitkem udělí tzv.
„absolutorium“, tzn., že v průběhu procesu nebudou její členové nařčeni z
případných přestupků.
Tresty
V mnoha mysliveckých příručkách se uvádí,
že tresty by měly být symbolické, žertovné, v žádném případě finanční… To
záleží na zvyklostech klientely honu. Pamatuji krásné myslivecké soudy, kdy
byla taková normální taxa za prohřešek 20 Kč. Nikoho tato částka nezruinovala,
v takových případech se myslivci ochotně dostavovali před přísný senát a
ochotně hradili tresty. Že z takto vybraných financí bylo zakoupeno občerstvení
pro všechny přítomné poslední leče, bylo nasnadě.
Tresty mohou být vybírány i od rušitelů
soudního procesu, pochopitelně v nižších částkách. K tomuto výběru je možné
ustanovit i funkci „drába“. Zažil jsem myslivecké soudy, kdy byly minulé
prohřešky řešeny domluvou, omluvou, podáním ruky apod., prohřešky jiné byly
trestány úkolem znázornění různého chování zvěře, ev. znázornění určitého
značení při zásahu – tyto pantomimické etudy vždy přispějí k pobavení účastníků
poslední leče a nakonec i svých autorů a aktérů.Zvláštní kapitolou jsou tresty,
kdy odsouzený musí „uhradit výhrady soudu“, tzn. zakoupit tvrdé soudní stolici
číšku alkoholu (podle místních zvyklostí). Dále se odsouzený může odvolat k
„vyššímu soudu“. Učiní-li tak, postaví se tvrdá soudní stolice na židle a trest
obvykle potvrdí. Při těžších a náročnějších případech soudních se musí tvrdá
soudní stolice „poradit“, obvykle v čase nutném k vypití „panáčka“.
Závěrem
Po přečtení těchto řádků by někdo mohl
nabýt dojmu, že výkon funkce „tvrdé myslivecké stolice“ spočívá především v
konzumaci alkoholu. Nikoliv. Je to opravdu jakési „divadlo“, jakýsi rituál,
který určitě přispívá k mysliveckému vyznění prožité akce. Předpokládat, že na
poslední leči se nebude požívat alkohol – to možná mohli autoři reportážních
článků v Myslivosti z 50. let, osobně bych rád takový hon viděl. Myslím, že
střídmé požívání alkoholu, pochopitelně bez následných excesů, za něž by nás
mohla veřejnost odsuzovat, je zcela normální. Vždyť v tomto duchu probíhají
akce většiny spolků, zahrádkáře nevyjímaje.
